Vyhoření z práce poznáte podle toho, že odpočinek už nepomáhá

Vyhoření z práce se od běžné únavy liší tím, že ani odpočinek, dovolená nebo spánek nepřinesou úlevu. Jak poznat vyhoření z práce, napovídá trojice signálů: vyčerpání, odstup od práce a pocit, že nic nemá smysl. Nejde o oficiální diagnózu pro léčbu, ale o stav spojený s dlouhodobým pracovním stresem. Níže procházíme otázky, které si lidé v takové situaci kladou, od prvních známek po cestu k pomoci.

Jak vypadají první známky?

Často začíná neobvyklou únavou ráno, kdy se do práce jen donutíte. Přidávají se potíže se soustředěním, zapomnětlivost a podrážděnost. Úkoly, které dřív zvládáte, se najednou zdají těžké.

Tělo se ozve bolestmi hlavy, zad, žaludečními potížemi a narušeným spánkem. Lidé se častěji nachlazují. Nespavost nebo naopak nadměrné spaní bývají časté.

Změnit se může i chování. Odkládáte úkoly, vyhýbáte se kolegům nebo přemýšlíte o výpovědi. Dřívější nadšení vystřídá cynismus.

V čem se liší od obyčejné únavy?

Běžná únava po náročném týdnu zmizí po víkendu nebo dovolené. Při vyhoření se vrací v pondělí ráno, někdy už v neděli večer. Odpočinek nepůsobí.

Únava bývá vázaná na konkrétní zátěž a po splnění úkolu přichází úleva. Při vyhoření chybí pocit uspokojení. Nic neraduje, ani úspěch.

Důležitý je také rozměr smyslu. Vyhoření provází pocit, že vaše práce nic neznamená. Prostá únava tento pocit neobsahuje.

Jaké otázky si můžete položit?

Zamyslete se, jak dlouho se cítíte takto. Pokud je to déle než několik týdnů a stav se nezlepšuje, je to signál. Krátká nepohoda patří k životu.

Ptejte se, co se změnilo. Přibylo úkolů, přišel nový nadřízený, ubylo spolupracovníků, nebo ztratila práce svobodu? Znalost spouštěče pomáhá hledat řešení.

Všimněte si, zda se projevuje i mimo práci. Pokud vás přestávají bavit koníčky a vztahy, jde o vážnější signál. Svěřte se někomu blízkému.

Vyhoření, nebo deprese?

Obojí se může překrývat. U vyhoření se potíže vztahují hlavně k práci, zatímco u deprese zasahují celý život. Rozlišení patří odborníkovi.

Varovnými příznaky jsou trvalý smutek, bezmoc, ztráta zájmu o všechno, poruchy spánku a chuti k jídlu či myšlenky na smrt. Takové stavy vyžadují odbornou pomoc. Nečekejte, že přejdou.

Pokud máte myšlenky na sebepoškození, kontaktujte krizovou linku, volejte 155 nebo 112 či navštivte pohotovost. Nejste na to sami. Pomoc je dostupná.

Co můžete udělat hned?

Zmírněte zátěž, kde to jde. Požádejte o rozdělení úkolů, odložení termínů nebo přesun povinností. Věcné vysvětlení nadřízenému je lepší než mlčení.

Vrátíte-li se k základům, začněte spánkem, pohybem a jídlem. Krátká procházka každý den má menší efekt než zázrak, ale zlepšuje stav. Omezte alkohol, ten únavu zhoršuje.

Využijte dovolenou, nebo alespoň několik dní volna. Pokud po nich zůstane vyčerpání stejné, je to další signál. Nezapomeňte, že odpočinek je podmínka, ne luxus.

Kam se obrátit o pomoc?

První kontakt může být praktický lékař. Vyloučí tělesné příčiny únavy, jako je nedostatek železa nebo potíže se štítnou žlázou. Zhodnotí i psychický stav a doporučí odborníka.

Odborně pomůže psycholog, psychoterapeut nebo psychiatr. Terapie učí rozpoznávat vzorce, které k vyhoření vedly, a nastavit hranice. Psychiatr posoudí, zda je potřeba léčba.

Pracovní neschopnost vystavuje lékař. Firemní programy, například pracovní lékařství nebo zaměstnanecká podpora, také mohou pomoci. Neodkládejte, čím dříve začnete, tím rychleji se zotavíte.

Zdroje

• Česká psychiatrická společnost ČLS JEP
• Státní zdravotní ústav